Cestování jako droga

Zbožňuji cesty do zahraničí a vše, co s těmito cestami souvisí. Už to vstávání v den, kdy začíná výlet někam do daleka, je prostě jiné. A vlastně je jiné i to období po zakoupení letenky. Od té doby jsem totiž už tak trochu na cestě. Přemýšlím, co s sebou vzít a co ne, jakou velikost zavazadla, jaké dárky, kdy co zařídit a na co nezapomenout. Miluji i letiště, je to totiž místo, kde moje výlety do neznáma začínají. Vždy se mi na letišti rychleji rozbuší srdce… 

Přípravu už nenechávám na poslední chvíli!

Ve chvíli, kdy mám na monitoru zmáčknout „koupit letenku“, běžím pro jistotu omrknout svůj tajný šuplík, kde mám cestovní pas. Ve chvíli, kdy je tam dostatečně dlouhá platnost, uklidním se a letenka míří do nákupního košíku. Tento rituál dělám naprosto vždy. Jednou se mi totiž stalo, že jsem dva dny před dovolenou po dlouhém hledání vytáhla pas ze zimní bundy naprosto zničený z pračky. Cestovní doklady si od té doby pečlivě střežím a ukládám do šuplíku. V současné době totiž může získání cestovního dokladu trvat i několik měsíců. 

Na letiště nejraději autem

Nemám příliš v lásce cestovat na letiště hromadnou dopravou. Kufry se v MHD špatně umisťují a autobusy směr letiště bývají celkově často přeplněné. Nejraději jezdím autem. Buď se někdo uvolí mi dělat taxikáře a já mu za to půjčím svoje auto na dobu své dovolené, a nebo si vyhledám parkování u letiště Praha. Recenze musí být výtečné a napsané reálnými cestujícími. Co je pro mě směrodatné? Auta musí být na parkovišti  pojištěna, hlídána a a v nabídce  uvítám i možnost přistavení mého auta v  době příletu přímo k terminálu. 

Napětí před odletem 

Příchodem do letištní haly moje cesta oficiálně začíná. A jako každou cestu mám svoje rituály. S sebou na letiště si vždy vezmu svoje oblíbené jídlo z nejmenovaného kuřecího fast foodu a pobyt v rušném prostoru terminálu si užívám s úsměvem od ucha k uchu. Letím přece do světa! Na letišti dělám věci, na které normálně nezbývá čas. 

Luštím křížovky, počítám sudoku a čtu články o celebritách, které mě normálně nezajímají. Letiště opravdu miluji. Když nějakou delší dobu nikam neletím, začne se mi po letišti stýskat. Jednou to došlo až tak daleko, že jsem jela kamarádku vyprovodit až do letištního terminálu, když odlétala na výlet, jako malé placebo.

Pokud neletím sama, ráda si zajdu do některého z barů nebo kaváren. Buď na skvělou kávu a nebo klidně i něco ostřejšího. Panáček se před cestou docela hodí. Nemůžu totiž úplně s klidem říct, že bych se nebála létat. Jistá pochybnost tu je. 

Zlobiví cestující?

Někteří cestující bohužel nevědí, jak se chovat na letišti nebo potom v letadle. Právě alkohol je většinou spouštěčem situací, které by se v těchto prostorách dít neměly. Podnapilým cestujícím se klidně také může lehce přihodit, že je z bezpečnostních důvodů nepustí do letadla. Zažila jsem i případ, že se parta kamarádů na letištním baru opila tak, že zapomněla hlídat čas a letadlo jim prostě uletělo. Ta chvilka zábavy se jim rozhodně nevyplatila. 

K odletu doporučuji přijít včas

Tytam jsou doby, kdy stačila k odbavení a plynulému přesunu do odletového terminálu hodina a půl. Bezpečnostní opatření, která nastala po teroristickém útoku na newyorské výškové budovy nám o trochu zpřísnily kontroly. A tím také prodloužily. Další komplikací, která prodlužuje dobu nutného pobytu na letišti, je kontrola covid pasů. Opravdu doufám, že vlny této vskutku otravné nemoci se nebudou opakovat do nekonečna… Které další věci je třeba promyslet před odletem? Tady je pár tipů. 

Milujete cestování jako já? A také se vám na letišti tají dech z důvodu očekávaných zážitků? Napište mi, jestli máte rádi čekání před odletem letišti a jestli si také potrpíte si také na nějaké „cestovací“rituály.