1. Jste spoluautorem knihy CSS Hotová řešení. Napadlo Vás, že napíšete i něco ryze vlastního; ať už odborného či méně vážného? Psací talent máte zřejmý.
Jako spoluautor zmíněné knihy jsem pracoval převážně na praktických ukázkách, protože teoretický základ měl už Petr Staníček po kupě. Fakt ale je, že od okamžiku, kdy jsem na dopsání knihy (spolu s dalšími autory) přistoupil a odevzdal vydavateli poslední korekturu, která se mi moc nepovedla, přepadla mě touha už nikdy nepsat žádné odborné texty. Toto předsevzetí dodržuji. Psát odborně je nehorázná fuška a navíc v českých podmínkách velmi špatně placená. Napadlo mě kdysi napsat nějaké fakt dobré sci-fi, ale protože jsem vášnivý čtenář, vím, že mé pokusy jsou ve srovnání s mistry slova spíše takovým dětinským pokusem o literaturu. Takže odpověď zní – ano, napadlo mě to, ale žádnou další knihu, ať už odbornou nebo humornou, pravděpodobně nikdy nenapíšu. Možná ve spolupráci s Vilémem Málkem, někdejším šéfredaktorem Intervalu.cz vydám brožuru s názvem „Panoptikum českého webdesignu“. Ale jenom v případě, že se najde dostatečně šílený vydavatel. Těch je ovšem pomálu, takže nadále si nejspíš budu jenom tak nezávazně blábolit na svém osobním blogu.
2. Čím myslíte, že je způsobena malá obliba Internet Exploreru 6? Každý zkušenější kodér přeci musí vědět, co od něj může očekávat. Vyladit bugy je pak přeci rutina.
Pokud máte na mysli neoblibu Internet Exploreru 6 mezi webdesignerskými tvůrci a nikoliv mezi uživateli, pak mě napadá jediné. Lenost nebo neschopnost, nic ve zlém. Z hlediska uživatelského je ale, ať už se to někomu líbí nebo ne, šestková verze IE vzhledem k tomu jak dlouho přežívá, jedním z nejúspěšnějších prohlížečů všech dob. Skutečným kodérským zlem byl ve skutečnosti Netscape ve verzi 4 a něco, čest jeho památce.
3. Poslední dobou se webdesignerská fóra hemží nabídkami a radami ohledně SEO. Kdepak se tolik „odborníků“ stále bere?
Odborníky, kteří skutečně SEO rozumí, byste v českém internetovém prostředí spočítal na prstech jedné ruky. Plus minus. Ze SEO se pomalu stává mýtus a letadlový byznys připomínající prodej kosmetiky Amway. Většina z těch, kteří SEO nabízí, nechápe souvislosti a jejich práce končí registrací webu zákazníka do desítek až stovek zbytečných katalogů, které stejně nikdo nepoužívá. Případně se zaměří na velikost ranku a hustotu klíčových slov. Výsledky, které takoví odborníci poskytují, mohou pak obyčejnému návštěvníkovi způsobit zatmění mozku. Příkladmo: Naše televize je nejlepší televize ze všech televizních značek televizí. A je to. Máte SEO hotové. „Odborníci“ se najdou v každém řemesle, které většině populace připomíná černou magii. Pamatujete na doktora Cvacha? Když vám zedník zprzní cihlovou zeď, poznáte to okamžitě a příště ho ženete svinskou holí. Když vám „SEO expert“ zvorá web a nerozumíte internetu, nepoznáte to, protože takový „odborník“ má vždycky po ruce spoustu odborných termínů a výmluv, kterými vám zdůvodní, proč za neúspěch nemůže on, ale vyhledávač. Seznam. Google. Yahoo. Jyxo. Bing. Jejich programátoři. Skvrny na slunci. A protože je pro vás jako obyčejného uživatele počítač magickou a kouzelnou skříňkou a internet těžko pochopitelným virtuálním světem, většinou se necháte ukecat a platíte. Velká část „odborníků“ provozuje sebeobohacující byznys, nikoliv kvalitní službu.
4. Začínající webdesigneři často nabízejí tvorbu webu zdarma, tzv. za referenci. Kdesi jsem četl, že webdesign lze dělat levně a mizerně, nebo dobře a cenově přiměřeně. Je to tedy dobrý způsob získávání referencí?
Dodnes dělám weby zdarma. A neřekl bych, že svou práci ožulím. Vždy se snažím odvést nejlepší práci. Vše je v lidech. Pokud je práce vaším koníčkem a hodláte si vybudovat dobrou značku či jméno (čili myslíte na budoucnost), nemůžete kvalitu své produkce oblafnout ani při takřečené charitativní zakázce. Jenže začínající webdesigneři (ne všichni) nechápou, že webdesign je řemeslo a služba. Chcete-li ji dělat dobře, musíte investovat především do sebe. To zabere nejvíce času, nikoliv vlastní tvorba webové prezentace. Málokdo něco podobného ale dokáže. A zase jsem řekl klišé. Jenže – i ti největší profíci v oboru webdesignu se neustále vzdělávají a snaží se, aby jejich klient byl spokojen. Přičemž spokojenost klienta je alfou a omegou webdesignerské profese. A nejen jí. Protože spokojený zákazník vám přivede další zákazníky. A stálý zákazník je nejlepší zákazník. Osobně mohu všem, kteří začínají, doporučit postup, který jsem zvolil i já. Zpočátku dělejte weby zdarma, pro kamarády, přátele, rodiče a tak podobně. Učte se, zlepšujte své schopnosti a časem si můžete dovolit brát za svou práci peníze. Zase klišé. Ale pracovat zpočátku jenom za reference je, řečeno moderní terminologií, dobrý startup. Většina z těch nejlepších, které znám, začínala stejně.
5. Myslíte, že v oblasti webdesignu je u nás velká konkurence? Mají začínající tvůrci webu šanci se výrazněji prosadit?
Tohle je těžká otázka a složitá odpověď. Nejdůležitější asi je nemít zpočátku nereálné představy a domnívat se, že po zvládnutí základů CSS jsem schopen postavit web třeba pro Parlament České republiky. Osobně se specializuji na malé živnostníky nebo střední firmy, kde si vystačím s malým, ale kvalitním týmem lidí a nemusím komunikovat s hordou manažerů, kteří o webu nevědí absolutně nic. Konkurence v českém webdesignu, alespoň podle mých zkušeností, je tak trochu mýtus, protože většina vyhlášených studií či společností prostě lidsky nestíhá nával zakázek. Sám nejsem výjimkou a zhruba 70 % zakázek vzhledem ke své omezené kapacitě odmítám. Tím, že doporučuji konkurenční studia. Takže ve vyšších sférách českého webdesignu zase tak velká konkurence nepanuje. V těch nižších možná, ale dobrá práce si vždycky zákazníka najde (často ale bohužel i ta špatná. Tak to asi v životě chodí). Vše výše řečené je ale pouze můj osobní postřeh, který nemusí mít objektivní základ. Abych ale odpověděl na otázku – ano, myslím, že šanci prosadit se má každý. To má ostatně po pádu komunismu kdokoliv. Když skvěle ovládá zvolené řemeslo a vybere si správnou cílovou skupinu, kterou chce oslovit.
6. Má dnešní webdesign šanci se někam výrazněji posunout? Mám teď na mysli především grafickou podobu webu (uspořádání prvků stránek). Rozdíl mezi weby dnešními a weby starými 10 a více let je markantní. Budeme moci za 10 let říct to samé?
Těžko říct. Sleduji samozřejmě český i zahraniční webdesign a poslední postřeh, který jsem učinil, plánuji zveřejnit na svém blogu. Takže jenom v krátkosti. Webdesigneři se vzhledem k tomu, jak se vylepšují možnosti zobrazovacích zařízení a také rychlost přístupu k internetu, tak trochu utrhli ze řetězu. Spousta webových stránek, především zahraničních, už připomíná spíše umělecká díla. Jenže to právě může být problém, protože obyčejní uživatelé jsou děsně konzervativní a různé webdesignerské výstřelky a nutnost naučit se ovládat netradičně postavenou prezentaci prostě neakceptují. Záleží vždy samozřejmě na tom, k jakému účelu web slouží. Pokud procházíte a sledujete nejrůznější CSS galerie, pak vám jistě neuniklo, že prezentace webdesignerských studií jsou děsně až strašně originální, ale pohledem do jejich referencí zjistíte, že jejich práce pro platícího klienta bývají dost konzervativní a drží se základů použitelnosti, které byly stanoveny před nějakými patnácti lety a které platí dodnes. Takže myslím, že webdesign se zase tak moc nezmění. Zůstane tím, čí je dnes. Platformou, která má za úkol podat návštěvníkovi zajímavé informace v grafickém hávu, který obyčejný uživatel stejně nikdy neocení. Dokonce ani nepostřehne. Protože on hledá informaci, nikoliv vzhled.
7. Je český a zahraniční webdesign rozdílný?
Není. Možná jediné, co je trošku rozdílné, je přístup a schopnost akceptovat a rychle implementovat nové technologie a také mám subjektivní pocit, že mezi tamějšími tvůrci, kteří si konkurují, vládne větší respekt k práci toho druhého. Vzájemně se prostě nepodrážejí a blbě nekritizují, což se u nás čas od času stává (zkuste občas navštívit českou CSS Revue a nepřehlédněte komentáře).
8. Dodržujete nějakou pracovní dobu? Nebo kódujete, jak se Vám namane a jak je třeba?
Na tuto otázku bych nerad odpovídal, protože by rozhovor mohla číst má žena, které tvrdím, že když sedím u počítače, tak pracuji.
