Masáže pro muže aneb intimní spa

Slovo spa znamená lázně a k lázním masáže patří; někdy dokonce i intimní masáže pro muže. Je vždycky lepší, když vám „to“ někdo dělá někdo jiný. “Samohana” je sice taky fajn, ale párová spolupráce je vždycky lepší. Mluvíme-li o masáži pro muže, tak snad každého napadne onanie. Křesťané tuhle aktivitu vnímali velmi negativně, odsuzovali ji a nejedno kázání bylo zakončeno varováním před „pošpiněním duše“.

Jenže i pečlivý čtenář Bible v ní odsouzení nenajde. Onan je sice biblickou postavou, ale zas nikdy, alespoň podle knihy knih, nikdy neonanoval. Jeho smrtelným hříchem bylo plýtvání spermatu, neboť když měl oplodnit ženu, tak se s ní sice pomiloval, ale své sémě vystříkl na zem. Příběh najdete ve Starém zákoně. Ježíš o masturbaci nikde nepíše, neodsuzuje ji a podle mě ji znal. Možná to zní poněkud kacířsky, ale biologické potřeby chlapa jsou u všech národů i u všech chlapů stejné. U někoho silnější, u někoho slabší, ale jsou. Proto je masáž pro muže tak oblíbená;  jen se k ní chlapi nechtějí přiznat. Z nějakého důvodu raději přiznají, že se bojí myší než že chodí na masáže.

Zažil jsem masáž v maďarských lázních. Budapešť je proslulým lázeňským městem podobně jako naše Karlovy Vary, o kterých ještě bude řeč. Obě města Buda i Pešť, které jsou dnes spojená v jedno podobně jako Frýdek Místek, stojí zato navštívit. Historie a monarchie na vás dýchnou nejen z monumentálního hradu, ale i z kavárniček. Moje osobní zkušenost s ozdravným a oslavným pobytem v tamních lázních je veskrze pozitivní. Dostal jsem poukaz ke kulatinám a nečekal jsem od toho nic převratného. 

Zaplavu si v bazénu s teplou vodou a dopřeji si masáž. Přesně takhle jednoduše to proběhlo, jenže těch bazénů bylo několik, celé to probíhalo v historických prostorách a masáž byla nadmíru příjemná. Dostal jsem to od své milé, takže pokud čekáte pointu, že šlo o „tu“ masáž pro muže, tak se nedočkáte. Tak benevolentní partnerku zase nemám. Onen mužský typ masáže jsem zprostředkovaně „zažil“ v Karlových Varech. Říkal jsem, že na ně ještě přijde řeč.

V městě proslaveném filmovým festivalem a grandhotelem Pupp jsem byl služebně a jedna ze schůzek probíhala právě v lázních. Můj obchodní partner se chtěl pochlubit a nabídl mi, že mě jedněmi lázeňskými prostorami provede. Vždycky se rád podívám do zákulisí, tak jsem souhlasil. Člověk nikdy neví, k čemu se mu získané informace budou hodit, byť zrovna balneologie, tedy lázeňství, není obor kterému bych se chtěl věnovat. Ukazoval mi různé typy van a vysvětloval zábaly a terapie, když tu se z vedlejšího sálu ozvalo vzdychání. Dost jasné vzdychání a sténání. Když jsem se na něj tázavě podíval, jen významně pokrčil rameny. Na druhou stranu… proč ne. Na jednu stranu je to byznys a na druhou to někomu dělá dobře. 

Já si tu a tam tady dokážu udělat dobře a zaplatit za to. Ne nemyslím masáž pro muže, myslím panáka dobré jednosladové whisky. Já ty blended, tedy míchané druhy whisek, nemám moc rád. Chybí mi v nich onen závan rašelinného kouře. I když procenty alkoholu jsou naprosto srovnatelné, tak mi blended whisky mi přijde tak nějak chuťově slabší.

Ve Skotsku jsem navštívil výrobnu whisky a mohu-li to porovnat se rhumerií (výrobna rumu) na Mauriciu, tak „rumárna“ se mi líbila víc. Přemýšlel jsem nad tím proč a jako hlavní důvod mi vyšla vůně. Ne chuť ale vůně! Pivovar, whiskérie i rhumérie mají specifický pach během výroby a zatímco ten pivovarnický vyloženě nemám rád, tak ten rumový mi voněl. Melasa z cukrové třtiny (třtina sama o sobě nijak nevoní), coby základní surovina má prostě něco do sebe. Sakra, jak tak o tom píšu, dostal jsem chuť na panáka. Tak zas někdy příště.